Nacházíte se v sekci:

„Mixtura agitanda!“

Zdravotnická reforma na maximálně pět tisíc znaků (pozn. red.: komentátory žádáme, aby svůj text pokud možno omezili na tento počet znaků neboli úhozů). To prostě nelze, byť by člověk použil chetitského obrázkového písma, i když možná právě to by bylo nejpřiléhavějším řešením. Naše slavná reforma, ať již ta „malá“, nebo ta „velká“, což se dříve nerozlišovalo a je to tedy již samo o sobě podezřelé, je vpravdě nejblíže komiksu. Přesto bych se rád pozastavil u několika souvisejících faktů.

Za prvé:

Ve svém minulém komentáři (viz ZN 12/2011) jsem na značil krátký biologický poločas rozpadu našich „vládních projektů“. Nyní mne až mrazí, jak rychlou jsem měl pravdu. Připomínám to zde jen proto, abychom si uvědomili, že nyní řešit zdravotnickou reformu je ryze iluzorní činnost. Vláda bude mít několik měsíců o práci posta ráno, aby vůbec prosadila svou vlastní existenci, natož aby dlouhodobě prosadila cokoli dalšího. No comment! Jen dvě hesla. Zastupitelská demokracie a Karl Friedrich Gauss se svou křivkou. Jak jen může někdo rozumný očekávat něco rozumného?!

Za druhé:

Nové zaklínadlo kolegy Hegera - účinná látka na recepisu. Nejenže řada lékařů by si musela značně osvěžit základy farmakologické receptury, což si uvědomuji jako lékař. Většina by to jistě hravě zvládla. Sám si čas od času dovolím onen luxus a rozepíši některou z mastí či přímo i jinou lékovou formu, čímž mimo jiné poruším vnitřní předpisy předpisu z elektronického, rozuměj sledovatelného, systému.

A jsem u prvního problému! Došlo by k dalšímu znepřehlednění toho, kdo, co a v jakém množství předepsal. Jistě, našemu zdravotnictví by prospělo prohloubení elektronického modelu zdravotnictví, o tom snad někdy příště. Ostatně není to příliš aktuální problém, neb by bylo zapotřebí mnoha miliard, jak nám ukazuje příklad z Velké Británie.

Zpět k mé rozepsané masti. Pacient obejde několik lékáren, aby se mi při příští kontrole svěřil, že mu to nikde neumíchali. Neřešme nyní, zda nemohli, nechtěli či snad dokonce neuměli. Již jen prostý fakt, že v lékárně neměli vazelínu, a to do recepisů již raději nespecifikuji jakou, je zábavný. I ta nejlepší varianta, že by si pacient tři až čtyři dny počkal, je prostě k ničemu. A tedy problém další! Lékárny se změnily na prodejny drogistického zboží, a to státem mocně regulovaného, kde pacienti stojí fronty v němé pokoře před bílým pláštěm „prodavačů“. Z ekonomického pohledu úžasný byznys. Do třetice! Nyní z pohledu pacienta, osobně si raději přeji farmaceutickou firmou zkorumpovaného lékaře, který nese odpovědnost za mou léčbu, než zkorumpovaného lékárníka, který ji nenese. Být právníkem, těším se na množství vlekoucích se sporů, kdo co zavinil. A co teprve lékárny nemocniční! Zde by již bylo vskutku pikantní, kdo by tlačil koho do čeho na ose pacientlékařvedení nemocnice, či libovolné kombinace. Tedy nápad v boji proti korupci? Korupční prostředí par excellence! Závěrem vzkaz pro kolegy magistry, kteří možná čtou tyto řádky a nesouhlasně kroutí hlavou. Píše se rok 2013 a já rozepisuji na recepis první pilulky v mém životě. Trochu škodolibě si hýčkám tuto představu.

Za třetí:

Co je standard, co nadstandard, jaký je vzájemný vztah těchto hodnot, jejich cena, kdo to určí, kdo to bude pravidelně a takřka denně inovovat a přepracovávat, kdo to bude kontrolovat, jak se o tom bude pravidelně pacient dozvídat? A mnoho dalších otázek, na něž je zatím času dost, viz za prvé. Jen jedno budiž všem jasně sděleno! Komfort péče, na nějž jsme nyní všichni zvyklí, se stane nadstandardem! Také vznikne řada nových úžasných meziresortních komisí. A tím volně přecházím do bodu dalšího.

Za čtvrté:

Zpoplatnění nejzákladnější výplně zkaženého zubu a mantra zodpovědnosti za vlastní chrup. Myslím, že již i laická veřejnost ví o tom, že kazivost chrupu neodvisí jen od četnosti jeho čištění. Uvážil pan ministr et al. genetické faktory chemismu slin, pacienty duševně nemocné, fyzicky znevýhodněné či kupříkladu pacienty s parézou lícního nervu? To, že stomatologové souhlasí, není argumentem pro, ale proti.

Za páté:

Nedávno jsem na jednom setkání s novináři hovořil o nejasnosti změny placení hospitalizačního poplatku. Jako pacienta by mne velmi zajímalo, zda dojde k navýšení poplatku za noc a hlavu z 60 Kč na 100 Kč, nebo ke změně poplatku z 60 Kč na nejméně 100 Kč. Tyto informace jsou medializovány již několik měsíců promiskue. Jasných odpovědí se mi nikde nepodařilo dosíci, a pokud ano, tak zcela různorodých. Rozhodně nejde o zanedbatelný rozdíl! Nebo je snad informační obojakost záměrnou formou průzkumu trhu ze strany státní správy?

Za šesté:

Poplatky za kdeco a jejich navyšování. Závěrem se dopustím ekonomické poučky. „Kvalita produktu je dána kvalitou procesu jeho vzniku“. Tedy nyní navyšovat poplatky je stejně rozpustilé jako vylepšovat chuť rohlíku jeho zdražením.

Zdravotnické noviny,

komentář MUDR. Miroslava Doležala,
prorektora BIVŠ, vedoucího katedry Ekonomiky a řízení zdravotních a sociálních služeb