Nacházíte se v sekci:

Sovy nejsou, čím se zdají být!

Pokusy o reformu našeho zdravotnictví mi tak trochu připomněly prózu Jakuba Demla, příběh o jezeře uprostřed temného lesa, jezeře, které tak nějak přitahuje pozornost mladíka, a když je mladík nakonec nalezne, utone. Těch pár momentů z připravované novely zdravotnictví, které se snad zdály jasné, se tak nějak komplikují, znejasňují, zatemňují, a těmi podstatnými a nejasnými se již nikdo nezabývá. Ten, kdo si trpělivě proklestí cestu tímto temným hvozdem, dorazí k jezeru, kde konečně objeví, že je vše od podstaty špatně, pokud ovšem nezabloudí. Celá situace kolem malé i velké novely navozuje pocit, že snad ti, kteří ji připravují, nevědí jak na to a vše tak nějak jen zkoušejí pouštět na veřejnost, čekají, jak zareaguje, a pak úpravy doupravují a doupravují, až se v tom sami nevyznají. Jde tedy pravděpodobně o sveřepou formu průzkumu trhu, před čímž jsem již v některém z předchozích komentářů varoval. Neboť pokud je tomu tak, jedná se vlastně jen o modifikaci nahodilých reforem exministra Julínka s naroubovanými úpravami dle přání veřejnosti, rozuměj laické veřejnosti! Což je jistě cesta k výše uvedené temné a hluboké lesní tůni, tůni aktuálních politických požadavků.

Cituji několik konkrétních příkladů, jak byly prezentovány kompetentními spoluautory zamýšlené novely. Zábavná taškařice o generické preskripci: „Pacienti budou svobodněji rozhodovat o tom, jakými léky se chtějí léčit.“ Jeden nevěří vlastním očím! Rozbor této věty po faktické, legislativní, etické, sociální, zdravotní a filozofické stránce by zabral několik stran. Dovolím si vše zjednodušit a konstatovat, že jde o nesmysl snad ze všech úhlů pohledu. Zde už se nebavíme o prostém marketingovém průzkumu trhu na daňových poplatnících s kouzelným faktem, že si ho sami proti sobě platí. Toto je již doslova „mystery shopping“. Proklamace o omezování korupce už nelze brát vážně. Nové a nové zveřejněné nápady, které tu již z prostorových důvodů ani nestíhám rozebrat, jen otevírají stavidla dalším a dalším korupčním přítokům. „Úspory by mělo přinést okleštění proplácení léků určených k podpůrné a doplňkové léčbě.“ Prosím, nepodceňujme podpůrnou léčbu, stejně tak ani například lázeňství! Jinak nám brzy tyto úspory nepokryjí ani část „nepodpůrné“, avšak následně nezbytné péče. Celý tyjátr kolem generické preskripce a pacientů, kteří se snad mají léčit sami, směřuje k archetypu starověkého mastičkáře a rány, vředy a tumory mohou žahat horkými železy ranhojiči. Sníží se nezaměstnanost dělnických profesí, postačí krátký rekvalifikační kurs. Stejně tak argumentace, že generická preskripce v jiných zemích funguje, je lichá. Ptám se, kde? Napadá mne Estonsko, ale již nemám informace, zda to tam dobře funguje. Jaká je další země? Srovnávání s jinými státy je jen krizový management argumentační insuficience vlastního návrhu. Kupříkladu v Keni nefunguje na venkově soudní moc, vše řeší rady starších a výsledky řízení jsou naplňovány mačetami. Ptáte se, zda to funguje? Ano, a výborně.

Dále nerozumím tomu, že se ušetří, bude-li pacient nejprve opatřen praktickým lékařem a až poté ambulantním specialistou, přičemž nerozumím ani tomu, proč by měla být nezbytně práce ambulantního specialisty dražší. Ještěže budou muset držet praktičtí lékaři celodenní službu, jinak by jich totiž nebyl dostatek. Ještě se krátce pozastavme u mého oblíbeného příběhu o nadstandardu ve zdravotnictví, k věci se vyskytla zajímavá formulace, cituji: „stejný terapeutický účinek“. Má se snad jednat o základní bludný kámen definice standardu? Použiji oblíbený příklad „lepší sádry“, opominu fakt, že sádra je sádra a hotovo, neboť tuším, co autoři zamýšleli (viz výše – temný les). Je jasné, že těžká sádra do poloviny stehna dolní končetiny u jedince s nemocnou páteří nebude mít stejný terapeutický účinek jako odlehčená varianta pevné fixace, to ani neřeším problematiku otoků atd. Aha! Tedy bude třeba definovat „stejný terapeutický účinek“. Zdravý rozum člověku říká, že stejný znamená stejný, ale tvůrci novely to asi vidí jinak, pokud to vůbec řeší. Co je „lepší kontaktní čočka“? Je snad úmysl navrátit se před éru akademika Wichterleho? Nebo tím byla myšlena náhrada oční čočky? V tom případě je ovšem zapotřebí sjednotit psané návrhy s blábolením v rádiu. Pánové autoři a politikové, srovnejte si noty!

Je zřejmé, že současné novely jsou nedopřipravené, a přesto z nich možná něco bude schváleno, což nijak nepřispěje k ozdravění našeho zdravotnictví, jen stav věcí se zhorší. Je zřejmé, že bez definice standardu nemá cenu se bavit o nadstandardech, jak na to naše katedra již delší dobu poukazuje, ale marně. Je zřejmé, že zavedení DRG, aniž by předem došlo k pečlivému řešení specifik jednotlivých zařízení, by bylo neuvážené. Je zřejmé, že pokud budou pojišťovny vlastnit zdravotnická zařízení, bude narušena hospodářská soutěž a zhorší se korupční prostředí. Je zřejmé, že připravit to vše bude trvat dlouho, jistě déle než jedno funkční období, a nebude to levné. Je zřejmé, že by si kupříkladu stát měl v první řadě více cenit svých pojištěnců. Uvědomme si, že patříme k těm levnějším sociálním státům, přičemž péče je zde velmi kvalitní. Je tedy zřejmé, že po unáhleném zavedení nadstandardů se velká část péče, na niž jsme zvyklí, odebere do věčných ekonomických lovišť nadstandardu a lákat ji zpět bude velmi problematické. Je zřejmé, že vše výše uvedené je třeba řešit s odbornými společnostmi. Jak jen vůbec může někdo zvažovat, že by vše bylo jen v rukách politiků?
Ke konci si dovolím být také trochu tajemný a vypůjčím si větu agenta Coopera z mého oblíbeného seriálu Twin Peaks: „Sovy nejsou, čím se zdají být…“, a co teprve veverky.

Navzdory veškeré předchozí negativní kritice musím upřímně ocenit úsilí pana ministra Hegera, který jako první z našich polistopadových ministrů jde s kůží na trh, a to doslovně. Velmi si vážím jeho osobního nasazení při zamýšleném úsilí navštívit velké nemocnice. Jedná se o první a zcela nevyhnutelný krok – navázání dialogu nejen s lékaři. Pokud by se podařilo komunikovat současně i s akademickými ekonomy, jde jistě o jednu z možných cest.